Jak jsem ve 24 utrpěl mrtvici: upřímný účet první osoby

Jak jsem ve 24 utrpěl mrtvici: upřímný účet první osoby

Cévní mozková příhoda je každým rokem mladší. Stále častěji dochází k cévním mozkovým příhodám u mužů a žen do 50 let. Naší hrdince bylo pouhých 24 let, když byla přijata do nemocnice v Nižním Novgorodu se silnou bolestí hlavy, která se ukázala být předzvěstí nemoci. Vyprávíme její příběh a podíváme se na důvody, proč může dojít k mrtvici v mladém věku.

Redakční kancelář
Tagy:
Darina šťastnou shodou okolností skončila na operačním stole včas.
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Lékaři udělali vše pro to, aby následky mrtvice byly minimální. Dívka nám vyprávěla, jak jí útok rozdělil život na dvě poloviny a naučil ji radovat se z jednoduchých věcí.

Nečekaný útok

Vše se odehrálo 31. ledna 2019. Ten den nebyly žádné známky potíží. Neexistovaly žádné příznaky, které by předpovídaly, že bych mohl v tak mladém věku dostat mrtvici. S kolegy jsme šli do motokárového centra. A když jsem šel vysokou rychlostí kolem, cítil jsem nesnesitelnou bolest – jako by mi něco explodovalo v hlavě. Cítil jsem se špatně, zatnul jsem zuby a pomyslel si: „Hlavní je neomdlít.“ Poté jsem ztratil vědomí a moje motokára narazila v plné rychlosti do plotu.

Asi po dvaceti minutách jsem se probudil. Zatímco jsme čekali na sanitku, obešel jsem se a vyšel ven, i když v takových případech by měl být člověk ve vodorovné poloze. Jen to, že moje okolí ve skutečnosti nevědělo, co se mi stalo a co je třeba udělat. Nikdo nemohl tušit, že dívce může být v mladém věku diagnostikována mrtvice. Pamatuji si, jak jsem jezdil v sanitce, jak dlouho jsem čekal ve frontě na schůzku. Služební lékař mě poslal na jednotku intenzivní péče a hned druhý den se lékaři rozhodli pro operaci.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Měl jsem hemoragickou cévní mozkovou příhodu, která se v poslední době stále častěji projevuje v mladém věku. Jedná se o mozkové krvácení. V mém případě prasklo tepenné aneuryzma. K mému velkému štěstí se tak stalo přímo při operaci a tudíž následky mrtvice byly minimální. Samotná operace trvala asi šest hodin. Doktoři mé matce řekli, že její šance na přežití jsou 50/50.

Když jsme jeli v sanitce, slyšel jsem, jak záchranáři diskutují, kam mě odvezou. Někdo navrhl jít na pohotovost, protože se předpokládalo, že jsem se během závodu tvrdě praštil. U mladých lidí jsou mozkové příhody přece jen méně časté, bylo jednodušší pomýšlet na úraz. Pak se ale nakonec rozhodli, že mě odvezou do městské nemocnice č. 39, kde je jednotka neurointenzivní péče. Je tam výborný tým lékařů, kteří mi zachránili život. Jsem vděčný neurochirurgům městské nemocnice č. 39 Leonidu Jakovlevičovi Kravetsovi a Pavlu Vasilieviči Smirnovovi. Jsem jim velmi vděčný.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Příznaky, které vedly k mrtvici

Po útoku jsem analyzoval svůj stav, abych zjistil, jak se to stalo. A uvědomil jsem si, že jsem ignoroval předpoklady pro mrtvici, které se vyskytují i ​​u mladých žen. Pár dní před Novým rokem jsme se tedy s přáteli chystali do Evropy. Den předtím jsem hodně pracoval, nahromadil se stres a únava a chtěl jsem co nejrychleji odletět. Když jsem 26. prosince opouštěl vchod s těžkými taškami, poprvé jsem ucítil ostrou bolest hlavy. Když jsem nastoupil do taxíku, udělalo se mi špatně. Ale nepřikládal jsem tomu žádnou důležitost: říkají, to přejde.

Myšlenka obrátit se na lékaře tehdy nevznikla. Chtěl jsem v klidu odletět na dovolenou. Asi po dni se mi ulevilo: hlava už mě nebolela, ale stále jsem cítil určité nepohodlí. Když jsem dorazil domů, vyšel jsem do mrazu – a znovu mě probodla hlavou ostrá bolest a dostavila se nevolnost. Po tomto incidentu jsem se obrátil na neurologa. Byl jsem na magnetické rezonanci, ale žádná patologie nebyla nalezena. O nějaké mrtvici v tak mladém věku nebyla řeč. Lékař rozhodl, že bolest nastala v důsledku osteochondrózy krční páteře, a předepsal průběh fyzikální terapie. A o 2 týdny později jsem měl záchvat.

O cévní mozkové příhodě a příčinách jejího vzniku u žen v mladém věku jsem tehdy nevěděl prakticky nic. Později jsem zjistil, že moje babička měla mrtvici a infarkt. Pravda, tehdy jí bylo 72 let.

Jako mnoho z nás jsem si myslel, že se mi to nikdy nestane. Zdá se nám, že to je někde, někdy, ale nikdy v životě se to nestane. Bohužel se to stává.

Jak jsem ve 24 utrpěl mrtvici: upřímný účet první osoby

A populace mrtvice je každým rokem mladší. Stále častěji dochází k cévním mozkovým příhodám u mužů a žen do 50 let. Naší hrdince bylo pouhých 24 let, když byla přijata do nemocnice v Nižním Novgorodu se silnou bolestí hlavy, která se ukázala být předzvěstí nemoci. Šťastnou shodou okolností byla Darina na operačním stole včas a lékaři dělali vše pro to, aby následky mrtvice byly minimální. Darina nám vyprávěla, jak jí útok rozdělil život na dvě poloviny a naučil nás radovat se z jednoduchých věcí.

Dne 31. ledna 2019 jsem měl mozkovou příhodu. Ten den nebyly žádné známky potíží. S kolegy jsme šli do motokárového centra. A když jsem šel vysokou rychlostí kolem, cítil jsem nesnesitelnou bolest – jako by mi něco explodovalo v hlavě. Cítil jsem se špatně, zatnul jsem zuby a pomyslel si: „Hlavní je neomdlít.“ Poté jsem ztratil vědomí a moje motokára narazila v plné rychlosti do plotu. Asi po dvaceti minutách jsem se probudil. Zatímco jsme čekali na sanitku, obešel jsem se a vyšel ven, i když v takových případech by měl být člověk ve vodorovné poloze. Jen to, že moje okolí ve skutečnosti nevědělo, co se mi stalo a co je třeba udělat. Pamatuji si, jak jsem jezdil v sanitce, jak dlouho jsem čekal ve frontě na schůzku. Služební lékař mě poslal na jednotku intenzivní péče a hned druhý den se lékaři rozhodli pro operaci. Měl jsem hemoragickou mrtvici – prasklo tepenné aneuryzma. K mému velkému štěstí se tak stalo přímo při operaci a tudíž následky mrtvice byly minimální. Samotná operace trvala asi šest hodin. Doktoři matce řekli, že šance na přežití je 50 na 50. Když jsme jeli v sanitce, slyšela jsem, jak záchranáři diskutují, kam mě vzít. Někdo navrhl jít na pohotovost, protože se předpokládalo, že jsem se během závodu tvrdě praštil. Pak se ale nakonec rozhodli, že mě odvezou do městské nemocnice č. 39, kde je jednotka neurointenzivní péče. Je tam výborný tým lékařů, kteří mi zachránili život. Jsem vděčný neurochirurgům městské nemocnice č. 39 Leonidu Jakovlevičovi Kravetsovi a Pavlu Vasilieviči Smirnovovi. Jsem jim velmi vděčný.

Po mrtvici jsem analyzoval svůj stav, abych zjistil, jak se to stalo. A uvědomil jsem si, že mrtvice má varovné příznaky. Pár dní před Novým rokem jsme se tedy s přáteli chystali do Evropy. Den předtím jsem hodně pracoval, nahromadil se stres a únava a chtěl jsem co nejrychleji odletět. 26. prosince jsem opustil vchod s těžkými taškami a poprvé ucítil ostrou bolest hlavy. Když jsem nastoupil do taxíku, udělalo se mi špatně. Ale nepřikládal jsem tomu žádnou důležitost: říkají, to přejde. Myšlenka obrátit se na lékaře nevznikla. Chtěl jsem v klidu odletět na dovolenou. Asi po dni se mi ulevilo: hlava už mě nebolela, ale stále jsem cítil určité nepohodlí. Když jsem dorazil domů, vyšel jsem do mrazu – a znovu mě probodla hlavou ostrá bolest a dostavila se nevolnost. Po tomto incidentu jsem se obrátil na neurologa. Byl jsem na magnetické rezonanci, ale žádná patologie nebyla nalezena. Lékař rozhodl, že bolest nastala v důsledku osteochondrózy krční páteře, a předepsal průběh fyzikální terapie. A o 2 týdny později jsem měl mrtvici.

Pro pokračování ve čtení se přihlaste. Je to rychlé a zdarma.