Tyfus Mary: příběh zdravé ženy, která nakazila padesát lidí

Tyfus Mary: příběh zdravé ženy, která nakazila padesát lidí

Představte si situaci: jste obyčejná žena, máte oblíbené povolání, pracujete a neporušujete zákon. A najednou je vám nejprve zakázáno pracovat ve vaší specializaci a poté úplně posláni do doživotního vězení na ostrově, a to všechno – pro nic za nic. Říkají vám, že jste vrah, že jste nakazil nejméně padesát lidí smrtelnou chorobou. Ale víte, že jste absolutně zdraví! Je těžké si to představit, ale přesně to se stalo ženě jménem Mary Mallon.

Sněžana Gribatská
Tagy:

Lékaři a fanoušci filmů o zombie apokalypse jsou obeznámeni s pojmem „pacient nula“ – to je osoba, se kterou začíná hrozná epidemie. Mary Mallon je možná nejslavnější pacientkou nula v historii. Především proto, že ona sama tuto osudovou roli všemožně popírala.

Neléčte se sami! V našich článcích shromažďujeme nejnovější vědecká data a názory autoritativních odborníků na zdraví. Ale pamatujte: pouze lékař může diagnostikovat a předepisovat léčbu.

Mary Mallon se narodila 23. září 1869 v Irsku. Vědci nyní naznačují, že její matka mohla během těhotenství onemocnět břišním tyfem, ale neexistují žádné definitivní důkazy. V každém případě byla sama Mary naprosto zdravé dítě. V 15 letech se mladá Irka přestěhovala za svými příbuznými do Ameriky a tam měla hned velké štěstí: podařilo se jí získat práci kuchařky v bohaté rodině.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Dalších 30 let svého života Mary zdokonalovala své kuchařské dovednosti: měla skutečný talent na vaření, takže Mary neznala ani nouzi, ani nezaměstnanost. Ale pak začalo něco zvláštního.

V letech 1900 až 1907 se Mary podařilo vystřídat pět rodin, pro které připravovala jídlo. Žádný z jejích zaměstnavatelů si proti Mary nestěžoval – všichni byli z jejího vaření nadšeni. Problém byl v tom, že každá rodina, pro kterou Mary chodila do práce, začala brzy onemocnět. Mary se přestěhovala do města Mamaroneck – a tam začala epidemie břišního tyfu, který se v těch končinách neobjevil mnoho let. Mary se přestěhovala na Manhattan – a brzy v rodině, kde vařila, propukla horečka a pračka zemřela. Dalším působištěm byl dům místního právníka: sedm z osmi členů jeho rodiny chytlo břišní tyfus a Mary, která byla nemoci ušetřena, pomáhala pečovat o všechny. A všechno to jen zhoršilo – brzy se tyfus rozšířil mimo dům právníka. V roce 1906 přijala Mary Mallon práci jako kuchařka pro rodinu bohatého newyorského bankéře Charlese Henryho Warrena. Téhož roku si Warrenovi pronajali dům na Long Islandu a Mary se tam s nimi přestěhovala. Od 27. srpna do 3. září šest z 11 členů této rodiny onemocnělo břišním tyfem. Mary dala výpověď, ale v patách ji pronásledoval tyfus.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

4. srpna 1906 začala pracovat pro novou rodinu a jen o tři týdny později část domácnosti onemocněla tyfem a Mary dala výpověď. Naštěstí se všichni vzpamatovali, ale na konci roku se rodina obrátila na badatele na tyfus George Sopera, který provedl vyšetřování a přistihl Mary doslova při pronásledování: v novém domě, kam Mary přijali jako kuchařku, byli hospitalizováni dva sluhové a majitelova dcera zemřela. Soper navrhl, aby se Mary Mallonová nechala otestovat na břišní tyfus, a dokonce s sebou na schůzku přivedl lékaře, ale ona to kategoricky odmítla: za prvé se žena cítila absolutně zdravá; za druhé hlásila, že byla vyšetřena slavným lékárníkem a nenašla sebemenší projevy nemoci. Mary navíc neměla důvod setkat se se Soperem na půli cesty. V té době se irští emigranti cítili jako občané druhé kategorie: byli popisováni jako „špinaví obyvatelé slumů, kteří šíří nemoci“. Mary, která byla zdravá, to přirozeně brala jako urážku. V té době si nikdo nedokázal ani představit, že by zdravý člověk mohl být přenašečem nějaké nemoci. Soper nechal Mary na pokoji, ale publikoval své vyšetřování v Journal of the American Medical Association a tam se poprvé objevil termín „typhoid Mary“.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE
INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Poté se o nebezpečnou kuchařku začalo zajímat newyorské ministerstvo zahraničí: vybrali si doktorku Sarah Josephine Baker, aby si s Mary promluvila, ale ani Mary odmítla s tou ženou mluvit. Byla přesvědčená, že je sledována, i když neudělala absolutně nic špatného. Lékař se musel s policií vrátit k Mary a vzít kuchaře do vazby.

Ve vězení byla Mary poprvé testována a bylo zjištěno, že má ve žlučníku shluk bakterií podobných tyfu. Lékaři navrhli, aby ji Mary odstranila, ale žena kategoricky odmítla – nepoznala se jako přenašečka nemoci, což obecně nebylo překvapivé: tyfus je extrémně závažné a rychlé onemocnění a Mary se cítila dobře. a žádné příznaky u sebe nenašla (oni se samozřejmě znali lépe než ostatní). Mary však přiznala, že opravdu nevěnovala dostatečnou pozornost hygieně a občas si zapomněla umýt ruce (protože nevěřila, že je nebezpečím). Poté byla Mary na základě státního práva poslána do nemocnice na ostrově North Brother Island. Karanténa infekčního kuchaře měla trvat tři roky.

Jak obyčejný kuchař nakazil padesát lidí břišním tyfem. Příběh Tyfus Mary

Superspreader je pojem, který se v době pandemie koronaviru stal známým všem. Tito lidé jsou uznáváni jako nositelé infekce, sami nejsou nemocní a nakazí se několikrát více než nemocní. Například v Rusku byl začátkem srpna identifikován superspreader, který infikoval asi 1,5 tisíce lidí, zatímco jeden pacient infikovaný standardní variantou SARS-CoV-2 infikuje 2–3 lidi, s „delta“ – až 5 osob. Je zřejmé, že podíl superpropagátorů na vzniku světlic je poměrně vysoký.

A poprvé byl takový jev zaznamenán v Anglii v roce 1900. Jednoduchá kuchařka Mary Mallon infikovala více než 50 lidí břišním tyfem, přičemž byla naprosto zdravá. V angličtině se fráze „Typhoid Mary“ stala běžným názvem – takto se nazývají lidé, kteří úmyslně či neúmyslně šíří nemoci.

Typický pokrm od irského šéfkuchaře

V některých epizodách historie svého života se Mary jeví jako oběť, v jiných jako darebák, ale rozhodně učinila epidemiologii téměř hlavním tématem v New Yorku a vlastně na celém světě krátce před první světovou válkou.

Mary Mallon se narodila ve městě Cookstown v hrabství Tyrone v Severním Irsku v roce 1869, ale jako teenager opustila svou rodinu, aby hledala lepší život v Novém světě. Od roku 1900 pracovala jako kuchařka v domácnostech bohatých rodin v New Yorku a okolí.

V té době existovalo ne méně než 2 miliony Američanů jako domácí sluhové a být kuchařkou bylo velmi prestižní: Mary řídila kuchyňské dělníky, nakupovala vše potřebné, měla by se oslovovat slečna Mallonová, nejen Mallonová. No, typickým jídlem slečny Mallonové byla broskvová zmrzlina.

V letech 1900 až 1907 vařila v domech sedmi rodin na Manhattanu a v každé z nich lidé onemocněli a dokonce zemřeli. A pokaždé se jí podařilo vyklouznout a najít si práci jinde. Její bohatí zaměstnavatelé nedokázali pochopit, kde se vzaly potíže – břišní tyfus byl zabiják, ale patřil do jiného světa. Nemoc vzkvétala v nehygienických podmínkách přelidněných slumů v New Yorku, ale neohrožovala obyvatele Páté Avenue. Možná by se záhada nevyřešila, kdyby si rodina jedné z obětí najala detektiva jménem George Soper.

Pilný pan Soper

George Soper nebyl typickým detektivem. Vzděláním stavební inženýr byl do jisté míry známý jako odborník v oboru sanity. Proto, když v roce 1906 majitel domu z Long Islandu požádal o vypátrání zdroje propuknutí břišního tyfu, byl to zavolán Soper. To léto si dům v resortu pronajala rodina bankéře se služebnictvem. Do konce srpna onemocnělo břišním tyfem 6 z 11 obyvatel domu.

George Soper byl dříve zaměstnán státem New York, aby vyšetřoval propuknutí onemocnění. „Byl jsem nazýván bojovníkem proti epidemiím,“ napsal později, „věřil jsem, že břišní tyfus může šířit jedna osoba, která působí jako přenašeč.“ Na Long Islandu zaměřil svou pozornost na kuchařku Mary Mallonovou, která přijela tři týdny předtím, než první člověk onemocněl.

Při sestavování seznamu bohatých Newyorčanů, kteří zaměstnávali Mallona v letech 1900 až 1907, našel „ocas“ 22 nakažených. Břišní tyfus je bakteriální infekce, která se obvykle přenáší potravou a vodou kontaminovanou salmonelou. Pacienti trpí vysokými horečkami, průjmy, deliriem a než byla vyvinuta antibiotika, veškeré jejich utrpení často končilo smrtí.

V době v roce 1906, kdy Soper zahájil vyšetřování, zemřelo v New Yorku na tyfus 639 lidí. Ale nikdy předtím nebylo propuknutí spojeno s jediným přenašečem – a ještě více bez jakýchkoli příznaků.

George Soper se dozvěděl, že v neděli Mallon často podává zmrzlinu s čerstvými broskvemi. Porovnáním s jí připravovanými teplými jídly detektiv dospěl k závěru, že „neexistuje lepší způsob, jak si kuchař očistit ruce od bakterií a nakazit rodinu“, než připravit zmrzlinu.

Lov na nosiče

Čtyři měsíce po zahájení vyšetřování ji Soper ve stopách Mary navštívil v jejím novém působišti na Park Avenue, aby se podělil o svá podezření. V kuchyni ho potkala „4letá statná Irka, 37 cm vysoká, blondýnka s jasně modrýma očima, zdravě zbarvenou kůží a velmi odhodlaně našpulenými ústy.“ Když se na ni Soper obrátil s návrhem na předložení vzorků moči a výkalů, dostal tvrdý odpor a byl nemilosrdně vykázán z kuchyně pomocí působivé řezací vidličky.

Další vyslankyní Mary byla Dr. Sarah Josephine Baker, nadějná pracovnice v oblasti hygieny a sanitace (první žena, která získala doktorát v oboru veřejného zdraví). Sarah zemřel otec na tyfus a ona si dala za úkol propagovat preventivní směr v medicíně. Lékař musel Mallon přesvědčit, aby poskytla testy ke studiu, ale byla také vyloučena. „Maryinou skutečnou tragédií bylo, že nám nemohla věřit,“ napsal později Baker.

Sarah Baker však nepatřila k těm, kteří by ustoupili bez boje. S podporou pěti policistů se vrátila do domu na Park Avenue a strážci zákona násilně eskortovali Mary Mallonovou do nemocnice. Po téměř úspěšném pokusu o útěk měla Irka pozitivní test na Salmonella typhi, bakterii způsobující břišní tyfus. Později to potvrdily další studie. Kuchař byl poslán do karantény, umístěn v malém domě na území nemocnice Riverside. Zařízení bylo izolováno na ostrově North Brat Island, malém kousku země u pobřeží Bronxu.

Paní Brownová, jste to vy?

Mary Mallon sama neměla žádné příznaky tyfu a nevěřila, že by ho mohla šířit. S největší pravděpodobností nikdy nepochopila, co to znamená být asymptomatickou přenašečkou. Lékaři Mallonové řekli, že jediným lékem je odstranění žlučníku, ale ona takovou léčbu rozhodně odmítla.

V červnu 1909 si Mary v ručně psaném dopise stěžovala právníkovi: „Jsem vlastně objektem veřejné show. I stážisté za mnou chodí a ptají se na fakta, která už zná celý svět. Tady je část té unesené ženy. Navštívil mě Dr. William H. Park z Chicaga. Zajímavé je, že doktor by se rád nechal veřejně urážet, psalo se o něm v novinách a říkalo se mu Tyfus William Park?“.

Ve vydání The New York American z 20. června 1909 vyšel článek s karikaturou Mary Mallonové. — přísná žena s rovnými zády připravuje omeletu, místo vajec rozlouskne lidské lebky na pánev. Lehkou rukou reportéra získala přezdívku Tyfus Mary, které se už nikdy nedokázala zbavit.

V roce 1909 zažalovala Mary Mallon ministerstvo zdravotnictví v New Yorku a případ byl projednán u Nejvyššího soudu. Urovnání otevřelo veřejnou debatu o otázkách individuální autonomie a osobnostních práv a odpovědnosti státu za krizi veřejného zdraví. U soudu právník tvrdil, že Mary byla uvězněna bez řádného soudního řízení.

Soud ji odmítl propustit s tím, že „musí chránit společnost před opětovným nakažením nemoci“, a přesto byl Mallon rozhodnutím nového městského zmocněnce pro zdravotnictví propuštěn počátkem následujícího roku. Pravda, souhlas s její svobodou byl dán s podmínkou: Mary už nikdy nebude vařit pro ostatní.

Nicméně, protože neměla jiné dovednosti a nebyla si jistá, že její stav je nebezpečný, vrátila se Mallon do své staré práce v New Yorku a New Jersey. Připravovala jídlo pro hotel, restauraci na Broadwayi, lázeňský salon a penzion. Když v roce 1915 v porodnici ve Sloane onemocnělo břišním tyfem 25 lidí, George Soper byl znovu propuštěn k vyšetřování. Kuchařka „Paní Brownová“ (Mary se samozřejmě neustále jmenovala), jak se rychle ukázalo, byla ve skutečnosti stejná slečna Mallonová.

Život v exilu

Mallon byl opět poslán na ostrov North Brat – tentokrát definitivně. Celý den četla a pracovala v laboratoři a dokonce připravovala lékařské testy. Zemřela na mrtvici v roce 1938, po čtvrt století karantény. Nikdy nepřiznala, že je přenašečkou tyfu, a možná, že neměla vzdělání, aby tomu rozuměla, nikdy v to nevěřila, protože se považovala za oběť zlomyslných okolností. Jejího pohřbu v kostele svatého Lukáše v Bronxu se zúčastnilo devět lidí.

Mary se stala zdrojem dvou ohnisek tyfu, nakazila nejméně 51 lidí, z nichž tři zemřeli. Počet případů byl pravděpodobně mnohem vyšší.

„Příběh Marie ukazuje, jak těžké je naučit nakažené lidi, aby nenakazili ostatní , – napsal George Soper. „Od objevení tyfu Maryiny nabyl problém přenašečů obrovského významu, který je uznáván v každé zemi, kde se účinně pracuje v oblasti veřejného zdraví a kde je nemoc pod kontrolou.“ .

Po kauze s Mallonem úřady změnily reakci na podobné hrozby. V době Maryiny smrti bylo v New Yorku identifikováno více než 400 zdravých nosičů tyfu, ale žádný z nich nebyl uvězněn. A odkaz Mary Mallonové jako asymptomatického plavidla pro nemoc vedl ke vzniku teorie superspreaderů, která se od té doby objevuje v souvislosti s propuknutím infekčních chorob.

• Lékařsky neuvěřitelné
• Audio