Móda jako představení: o umění „chleba a cirkusů“ v průmyslu
Internet zachvátila nová masová blbost: lidé zveřejňují fotografie, na kterých si s pomocí koček nebo psů napodobují „vousy“, odhazují zvířeti náhubek a určitým způsobem si ho přibližují k obličeji. Dalším módním trendem je fotografování kočičího obličeje obloženého ze všech stran kouskem chleba. Web dokonce obsahuje návod, jak správně umístit kníratý a pruhovaný do rámu. A jakmile někdo svému psovi navlékl punčocháče a dal fotku na sociální sítě, okamžitě se objevila celá armáda napodobitelů. Už oblékají své mazlíčky do punčoch, tenisek a jehlových podpatků a to vše zveřejňují na World Wide Web. Slyšeli jste o extrémním žehlení? Kdy fotí proces žehlení, lezení po strmé skále, památník, jdou pod vodu nebo stoupají v letadle? To už se nedá nazvat prostou výstředností. Ale masová přitažlivost dá smysl všemu. Zdá se však, že davový efekt vypíná schopnost myslet. Díváte se na tyto veselé tváře, nezatížené starostmi o domov, život, rodinu, děti, a říkáte si: „Proč ne? To je super!“ Víte, nepřekvapuje mě, že věk pro svatby roste. Pro některé lidi je dětství tak dlouhé.
Nedávno jsem navštívil stomatologický web, kde jsou lékaři překvapeni: spousta dívek přichází a žádá o tesáky jako upír. Co je to „úplněk“ v našich hlavách? V hladových poválečných letech ke štěstí stačilo namalovat si rty jasně červenou rtěnkou a nakreslit švy na nohou tužkou napodobující punčochy – to byla euforie. Ale jak mají lidé více příležitostí k naplnění svých tužeb, je stále obtížnější najít pole pro sebevyjádření. Originalita vyžaduje oběti. Odstraňte pupík, uřízněte jazyk, zvětšete oči, udělejte špičaté kočičí uši, tetování na zubech, koblihu v hlavě, tunely v lalocích. V dávných dobách do sebe lidé „dělali díry“, protože naivně věřili, že se chrání před temnými silami a zastrašují zlé duchy. A teď se jen snažíme jeden druhého šokovat. Protože něco, co nevyvolává silné emoce – strach, znechucení, smích, chtíč – není úspěšné. To jsou životně důležité hodnoty moderní společnosti plné potěšení?
Říkají nám: „Přestaň se bát, žij, jak chceš.“ Ale z nějakého důvodu potřebujete víc a víc, abyste byli šťastní. Věčné hodnoty jsou pokryty prachem. Zapomněli jsme, jak se radovat z jednoduchých věcí. Jak se říká: už se to nehodí. Máme dost. Při hledání stále nových a nových potěšení se lidé dostávají do naprostého šílenství. Jsou ochotni zaplatit tisíc dolarů za to, aby si nechali vyvrtat díry do lebky a nasadili jim prsten na stimulaci mozku: zatřeste hlavou – a dobře! Při současné úrovni informační saturace a toku dat, které musí lidský mozek každý den zpracovávat, by se teoreticky měly intelektuální schopnosti zvyšovat. Ale vědci stále častěji mluví o „informační inhibici“. Civilizace postupně přechází od boje a hledání nových cest k trávení starých výsledků. Směrem ke společnosti pasivního a podotýkám bezuzdného konzumu. Podívejte, epidemie obezity se již stala problémem ve vyspělých zemích: lidé prostě nejsou schopni strávit jídlo bez léků!
Říká se nám, že štěstí lze najít pod víčkem Coca-Coly, že život je honba za potěšením a peníze jsou absolutní měřítko. Říká se, že svět je jeden velký obchod, kde můžete koupit vše, co se prodává, a prodat vše, co se koupí. Trash se mění v trend. Ale historie se vyvíjí ve spirále. Když je něčeho příliš, koncepty se znehodnocují. A když lidé ztratí svůj morální kompas, musí zaplatit celý účet. Sázky na potěšení rychle vyhoří. Koneckonců, všechno má své meze. Historici cyklistů tvrdí, že všechny civilizace ve svém vývoji prošly podobnými fázemi a zemřely na vrcholu svého vývoje. Kvůli čemu? Protože období snahy o pokrok vystřídalo období přirozeného konce kultury, které prochází buď ve znamení apatie samolibosti, nebo apatie zoufalství. Zajímalo by mě, v jaké fázi je náš svět?
„Meal’n’Real!“ – zvolal římský dav při rozpadu jejich říše, která vešla do dějin jako nejrozvinutější civilizace. Stala se však jak předmětem obdivu, tak příkladem kolapsu všeho lidského v člověku. Padl i Babylon. Stejný osud potkal i Egypt. Harappská civilizace zanikla. Škoda, že je dnes lidstvo příliš zaneprázdněno cpáním koček do chleba na toasty, než aby bylo možné znovu kreslit paralely.
Sovětské Bělorusko č. 102 (24239). Čtvrtek 6. června 2013.