„Paní měděné hory“: 53letá Renata Litvinová ohromila fanoušky šaty z kovových květin a drahokamů

Paní měděné hory a její oblečení: úryvek z knihy „Olga Kruchinina. Kostýmy pro slavné filmy“

Tamara Makarova (v roli Paní) si zkouší kostým podle náčrtu s ještěry. Archiv rodiny umělce.

června 2022 uplyne 105 let od narození Olgy Kruchininové, vynikající ruské kostýmní výtvarnice, která pracovala na filmech Eldara Rjazanova (Ironie osudu, Husarská balada, Cikcak štěstěny), Georgije Danelie (Mimino), Sergeje Bondarčuka, Vladimira Basov a mnoho dalších. K výročí mistra připravily badatelky Dina Kharková a Irina Zhigmund sbírku „Olga Kruchinina. Kostýmy pro slavné filmy“, který je založen na vzpomínkách hrdinky knihy, skicách a fotografiích kostýmů, které vytvořila atd. „Umění kinematografie“ zveřejňuje úryvek z knihy věnované práci na filmu Alexandra Ptuška „Kamenný květ.“ Prezentace alba „Olga Kruchinina. Kostýmy ke slavným filmům“ se uskuteční 14. května v 18:00 v moskevském kině „Illusion“.

Kostýmní výtvarnice Olga Kruchinina má jedinečnou filmografii, která zahrnuje první sovětský barevný film natočený na vícevrstvý barevný film, The Stone Flower (1946); jeden z prvních stereoskopických ruských filmů „Under the Blue Dome“ (1948); první sovětský širokoúhlý celovečerní film „Ilja Muromec“ (1956)

Být průkopníkem s sebou jistě nese velkou zodpovědnost. Režisér Alexander Ptushko, filmoví designéři Michail Bogdanov, Gennadij Myasnikov a kostýmní výtvarnice Olga Kruchinina při zahájení natáčení filmu „The Stone Flower“ pochopili odpovědnost, kterou nesou za barevné schéma filmu.

„Vznik barevné kinematografie byl doprovázen hypertrofií barev ve filmech,“ napsal A. Ptushko. — První krůčky barevné kinematografie byly poznamenány jasným nasycením, které divák zažil z přemíry křiklavých barev. Odešel ze sálu omráčený. Chvílemi to vypadalo, jako by se na diváky z obrazovky valila smršť barevných konfet.

Olga Kruchinina (vpravo) a Tamara Makarova (v roli Milenky) si zkoušejí kostým podle návrhu „křišťálové vázy“. Archiv rodiny umělce.

Sovětská kinematografie v ní již na samém počátku svého obratu k barvě neviděla technický prostředek k vnímání přírody, ale prostředek jejího uměleckého vyjádření. Z toho jsme vycházeli i při inscenaci filmu „Kamenný květ“. Zdálo by se, že jeho pohádková textura posunula umělce na cestu nejbujnější reprodukce barev. Toto nebezpečí jsme si uvědomovali a snažili jsme se ho překonat tím, že jsme použití barev podřídili přísným výtvarným úkolům, materiál pro jejich řešení jsme čerpali z děl našich slavných mistrů – Tuláků. Pečlivě jsme studovali jejich malířské techniky a snažili se najít v kinematografii adekvátní vyjádření estetické podstaty nejlepších Peredvižnikiho obrazů. To vše bylo učiněno v zájmu zvýšení expresivity fantastické stránky filmových obrazů, jejichž literárním základem byl Uralský příběh.

V tomto ohledu byl film rozdělen do tří hlavních barevných témat. První (začátek filmu) byl založen na malbách Wanderers a ruské historické malbě. Rámu, kulisám i kostýmům proto dominují husté hnědé odstíny proložené studenými barvami. Důležitou roli v malebnosti rámu hraje osvětlení, které tvoří šerosvit „Caravaggio“.

Druhé obrazové téma (ve střední části filmu) bylo vypůjčeno od umělců Borise Kustodieva, Philipa Malyavina, Andreje Rjabuškina a dalších. V kostýmech je hodně červené, což v kombinaci s bílými košilemi a korálky vytváří v divákovi slavnostní, rozvernou náladu.

„Kamenný květ“, 1946

Pro třetí část filmu, která ukazuje podzemní království Paní měděné hory, vytvořili umělci mystickou stříbřitou atmosféru, kterou efektně zdůrazňovaly krystaly různých druhů křišťálu a bloky malachitu. K tomu umělci filmu studovali sbírky Mineralogického muzea při Akademii věd SSSR a cestovali na Ural.

„Kruchinina byla jednou z prvních, kteří zvládli specifika barevné kinematografie,“ píše kritička umění Galina Galadzheva ve své knize „Umělci sovětského hraného filmu“. – Všechno tady bylo nové. Bylo potřeba vytvořit ústřední pohádkový obraz, který by přitahoval i odpuzoval zároveň. Vytvořte si barevnou paletu „nadpozemských“ poměrů barev a najděte látky, které dokážou tyto barvy absorbovat. Umělcova barevná partitura byla založena na odstínech perleťově šedé, stříbrnozelené, růžovo-kouřové barvy.“

Kruchinina při vytváření obrazů Danily Mistra a Katenky nešel cestou etnografické autenticity a záměrně je stylizoval do lidového kroje. V kontrastu k nim byl památný obraz Paní měděné hory. Umělec se skrze něj snažil zprostředkovat hrdost, autoritu a chladný odstup paní podzemních pokladů.

Olga Kruchinina připomněla:

„Pro Paní z Měděné hory jsem vyrobil různé kostýmy v závislosti na struktuře jeskyně. Když vstoupila do měděné jeskyně – kostým byl „měděný“, do malachitového – měla na sobě lesklé šaty malachitově zlaté barvy, ve kterých Paní připomíná ještěrku. V Crystal Grotto byl její kostým průhledný a připomínal křišťálovou vázu.

Vlevo: náčrt kostýmu „Křišťálová váza“ pro Paní měděné hory pro film „Kamenný květ“ (1946, režisér Alexander Ptushko). Archiv filmového studia Mosfilm. Vpravo: skica kostýmu s „ještěrkami“ pro Paní z Měděné hory pro film „Kamenný květ“ (1946, režisér Alexander Ptushko). Archiv RGBI.

K tomuto kostýmu se váže kuriózní historka: „Skládal se z přiléhavého přehozu, šitého na bičíku, a širokých, nařasených průhledných svrchních šatů ze zelenomodrého hedvábí barveného tylu. Do lemu svrchních šatů byla vložena obruč, aby se zabránilo jejich padnutí. Když jsem dělal tento kostým pro Paní z Měděné hory, ukázalo se, že herečka v něm nemohla ani sedět a bylo těžké chodit. A tak jsem jednoho dne šel po chodbě studia a Tamaru Makarovou vezli stojící na vozíku a její pes běžel za ní na řetězu. V pavilonu udělali herečce malou stoličku, a když se unavila, dali ji pod svrchní šaty, aby si mohla alespoň na chvíli sednout.“

Tvorba kostýmů ve filmovém studiu Barrandov, kam byl filmový štáb vyslána, nebyla jednoduchá – jejich dílny fungovaly na divadelním principu a nebyly vhodné pro výrobu filmových kostýmů. Proto velmi mladá Olga Kruchinina, která v prvním roce války vystudovala Moskevský textilní institut, musela vycvičit řemeslníky a přimět je k přesné výrobě kostýmu podle náčrtu.

Výsledkem bylo, že obraz, ne bez zásluh kostýmního výtvarníka, získal první cenu na Mezinárodním festivalu v Cannes v roce 1946 za nejlepší barvu. Ptushko napsal:

„Stalo se to proto, že jsme pečlivě studovali zkušenosti nashromážděné světovou kinematografií a snažili se je kriticky zvládnout. podřízení barvy ve filmu určitému barevnému schématu.“

„Paní měděné hory“: 53letá Renata Litvinová ohromila fanoušky šaty z kovových květin a drahokamů

Ilustrace k článku

Dnes se otevírá výstava fotografií věnovaná vydání kolekce jaro-léto „Zarina & Renata Litvinová“. V záběru se Renata objevuje jako paní Měděné hory. Blogger NeStandart se s námi podělil o obrázky.

Práce na focení probíhaly v interiérech petrohradského domu vědců – sídla, které kdysi patřilo královské rodině, ve kterém se zachovaly interiéry a zařízení, které tam vládly před více než stoletím.

Autorem focení byl francouzský fotograf Ali Mahdavi, který spolupracoval s Thierry Mugler, Piaget, Ungaro, Cartier a dalšími módními domy.